Úvodní stránka

Obsah Expertního prohlášení k vědeckým poznatkům o HIV v kontextu trestního práva

H. Rozsypal, 17. 12. 2019

Úvod

      Expertní prohlášení k vědeckým poznatkům o HIV v kontextu trestního práva (Expert consensus statement on the science of HIV in the context of criminal law) je dokument otištěný v časopise Journal of the International AIDS Society roku 2018, aby

  • přispěl k pochopení aktuálních vědeckých poznatků a jejich správné interpretaci v trestním právu v případech souvisejících s infekcí HIV,
  • tím pomohl předejít justičním omylům (nespravedlivému stíhání a odsouzení) a
  • přispěl k snižování stigmatu a diskriminace HIV pozitivních.

      Článek je k dispozici in extenso v češtině. Text přeložili Marie Dohnalová a Ing. Mgr. Robert Hejzák, odbornou korekturu provedla MUDr. Svatava Snopková, PhD. a jazykovou korekturu provedl Mgr. Bc. Tomáš Rieger. Dokument vydalo Centrum pro komunitní práci pro Českou společnost AIDS pomoc.

      Příspěvek na naší webové stránce jen shrnuje nejdůležitější myšlenky dokumentu a upravuje je do přehledné - tabelární formy. Bude užitečné, pokud si ho přečtou nejen odborníci, kteří se vyjadřují k otázkám možnosti přenosu infekce HIV, ale ve zjednodušené verzi se s jeho obsahem seznámí i ostatní infektologové.

Expertní prohlášení k vědeckým poznatkům o HIV v kontextu trestního práva


Možnosti přenosu infekce HIV

      K přenosu HIV musí být splněny určité základní podmínky:

  1. V tělesné tekutině (tj. krvi, spermatu, preejakulátu, rektálním sekretu, poševním sekretu nebo mateřském mléce) musí být přítomno dostatečné množství viru.
  2. Dostatečné množství tekutiny se musí dostat do přímého kontaktu s částmi těla HIV negativní osoby, kde může dojít k infekci. Jedná se obvykle o sliznice, poškozené tkáně nebo zánětlivé vředy, ale ne o nepoškozenou pokožku.
  3. Virus musí překonat vrozenou imunitu osoby, tak aby se infekce mohla uplatnit a šířit.

      Většina každodenních činností s sebou nenese žádné riziko přenosu HIV, protože tyto podmínky nejsou splněny.

      Pravděpodobnost přenosu při jednom styku je nulová až nízká (s odhady v rozmezí 0-1,5 %/ jeden styk).

Tab. 1: Možnosti přenosu infekce HIV

Typ kontaktu upřesnění pravděpodobnost přenosu HIV citace
vaginálně-penilní ● není nízká virová nálož
● není použit kondom
● nejsou další rizikové faktory (současná další STI)
riziko z jednoho styku podle dvou metaanalýz je 0,08 % (8/10 000) 5, 14, 41, 84
pravděpodobnost přenosu je vyšší z muže na ženu - některé studie toto nezjistily, některé naznačují, že je asi dvojnásobně vyšší 14, 35, 83, 84
● pokud nedošlo k ejakulaci do těla HIV negativního partnera riziko je nižší 84
● je nízká virová nálož
nebo
● je použit kondom
nebo
● HIV negativní partner užívá PrEP
odborný názor, že neexistuje možnost přenosu HIV orálním sexem za těchto okolností 29, 38
v zaměřených studiích nenalezen žádný případ vaginálně-penilním pohlavním stykem z osoby s nezjistitelnou virovou náloží 29, 37, 38, 39, 85
análně-penilní ● není nízká virová nálož
● není použit kondom
● nejsou další rizikové faktory (současná další STI)
riziko z jednoho styku je odhadováno od 0,01 % (1/10 000) do více než 3 % (300/10 000) 20, 75, 84, 88-91
pravděpodobnost přenosu je vyšší, když je HIV+ partner v insertivní pozici;
pravděpodobnost přenosu je nižší, když je HIV+ partner v receptivní pozici
18, 75, 84
odhad rizika na jeden akt je přibližně 1,4 % (140/10 000) při receptivním análním styku ve dvou systematických přehledech 5, 86
odhad rizika na jeden akt je přibližně 0,11 % (11/10 000) při insertivním análním styku 4
pravděpodobnost přenosu HIV receptivním análním stykem bez kondomu je vyšší než receptivním vaginálním stykem bez kondomu 5, 87, 88
● pokud nedošlo k ejakulaci do těla HIV negativního partnera riziko je nižší
riziko pro receptivního HIV negativního partnera klesla z  1,43 % (143/10 000) při aktu s ejakulaci k 0,54 % (54/10 000) při aktech bez ejakulace 89
● je nízká virová nálož
nebo
● je použit kondom
nebo
● HIV negativní partner užívá PrEP
možnost přenosu je zanedbatelná až nulová nehledě na to, zda receptivním partnerem je žena nebo muž 85, 86
ve studiích PARTNER a Opposites Attract nezaznamenán žádný přenos po asi 39 000 aktech análního pohlavního styku, kdy VL byla <200 kopií/ml 30, 92
orálně-penilní (fellatio) a orálně-vaginální (cunnilingus) ● není nízká virová nálož
● není použit kondom
zanedbatelná až žádná podle kontextu: riziko je tak nízké, že nelze spolehlivě vědecky stanovit 77, 78
bezpečnější než vaginální nebo dokonce anální styk 79, 80
v zaměřených studiích nenalezen žádný případ orálního přenosu HIV 74, 81, 82
žádný případ orálního přenosu HIV u lesbických párů 81, 82
žádný případ orálního přenosu HIV u homosexuálních mužů, kteří uváděli při styku s HIV+ jen felaci (s ejakulací) 78
míra rizika ve statistickém modelu 0-0,04 % (4/10 000) 78, 79, 80, 83
● je nízká virová nálož
nebo
● je použit kondom
nebo
● HIV negativní partner užívá PrEP
odborný názor, že neexistuje možnost přenosu HIV orálním sexem za těchto okolností 78
líbáním, kousnutím nebo plivnutím ● bez specifických vstupních podmínek není možnost přenosu 77, 78
u 34 000 případů nebyl nalezen důkaz o přenosu slinami 99
sliny obsahují příliš malé množství viru 100
sliny obsahují inhibiční faktory, které chrání vnímavé buňky 101-106
● příměs krve ve slinách ani v tomto případě není možnost přenosu
nebyly hlášeny případy následkem plivnutí krve 107
případy, kdy kousnutí nevedlo k přenosu HIV 108-112
případy, kdy přenos HIV kousnutím byl hodnocen jako nepravděpodobný 107, 109, 113, 114
teoretické riziko přenosu HIV kousnutím předpokládá přítomnost vlastní krve v ústech HIV pozitivní osoby a současně hluboké poranění HIV negativní osoby - současné spnění obou podmínek je nanejvýš nepravděpodobné 106, 107, 115
běžným (společenským) kontaktem ● neporušenou kůží nepřenáší se dotykem, kontaktem s předměty, stravováním
množství vědeckých studií zkoumalo možnost přenosu přímým kontaktem nebo předměty 93-98

Faktory ovlivňující možnost přenosu HIV

      Přítomnost faktorů v různé míře posiluje nebo minimalizuje možnost přenosu HIV.

Tab. 2: Faktory ovlivňující možnost přenosu HIV

Faktor upřesnění ovlivnění přenosu HIV citace
Kondom (mužský a ženský) ● nepropustná mechanická bariéra - správné používání (neporušený kondom po celou dobu pohlavního aktu) latexové a polyuretanové kondomy působí jako nepropustná fyzická bariéra 15
populační studie prokázaly, že důsledné používání kondomu při análním nebo vaginálním pohlavní styku výrazně snižuje možnost přenosu HIV i se započtením případů nesprávného používání 16-21
metaanalýza 14 studií ukázala, že používání mužského kondomu pro vaginální styk snižuje možnost přenosu HIV o minimálně 80 % 22
míra prevence je patrně ještě vyšší než 80 % 22, 23
při odhadu rizika přenosu HIV z jednoho vaginálního styku bez kondomu 0,08 % se s kondomem sníží minimálně o 80 %, tj. na 0,01 % (méně než 2/10 000) 5
HIV se nemůže přenést v jednotlivých případech, kdy byl kondom správně použit
Účinná antiretrovirová léčba (ART) ● dosažení nedetekovatelné nálože HIV po zahájení účinné antiretrovirové léčby virová nálož obvykle během několika týdnů nebo měsíců poklesne na úroveň, která je standardními laboratorními krevními testy nezjistitelná; malé procento lidí žijících s HIV má nízkou virovou nálož HIV i bez užívání antiretrovirových léků 24-28
snížení virové nálože současně vede ke snížení pravděpodobnosti přenosu HIV 29-35
analýzy z několika klíčových studií (jmenovitě HPTN052, PARTNER a Opposites Attract) zahrnujících jak heterosexuální, tak mužské páry s rozdílným HIV statusem partnerů, nezaznamenaly žádný případ sexuálního přenosu z osoby s nezjistitelnou virovou náloží HIV; CDC toto vykládá jako "fakticky žádné riziko" (effectively no risk) 29, 30, 36, 37, 6
studie HPTN052 ( roku 2011) zkoumající dopad časného nasazení léčby nezjistila žádný přenos HIV z 1763 osob léčených antiretrovirotiky, které měly stabilně VL < 400 kopií/ml, v ojedinělých případech došlo k přenosu brzy po zahájení léčby nebo VL byla >1000 kopií/ml po dvou následujících kontrolách 29, 37
studie PARTNER a Opposites Attract nezaznamenaly žádný přenos HIV z osob s VL < 200 kopií/ml po >75 000 aktech vaginálního nebo análního pohlavního styku bez použití kondomu; ojedinělé případ nových infekcí HIV pocházely od někoho jiného, než partnera zařazeného do studie (jak ukázala fylogenetická analýza) 18, 30, 38
další studie a metaanalýzy nezjistily žádný přenos tam, kde byly virová nálož nízká (od <50 kopií/ml až <1000 kopií/ml [Zambie], <1094 kopií/ml [Thajsko] a <1500 kopií/ml [Uganda]) 32-34, 39-41
"blipy" se považují nejen za klinicky nezávažné, ale neprokázalo se při nich ani zvýšení možnosti přenosu HIV při pohlavním styku 42-45
Preexpoziční profylaxe (PrEP) ● PrEP znamená užívání antiretrovirových léků HIV negativními osobami před expozicí HIV, aby se zabránilo jejich nakažení PrEP má u adherentních uživatelů účinnost 95 % 46-50
Postexpoziční profylaxe (PEP) ● PEP znamená krátkodobé užívání antiretrovirové léčby HIV negativní osobou po expozici HIV; může zabránit infekci buněk imunitního systému, i když virus již pronikl do lidského organizmu míra úspěšnosti je vysoká: od 81 % u pacientů užívajících starší typ léčby až 100 % u pacientů užívajících novější léčbu 51-68
účinnost je vyšší při dřívějším zahájení PEP a nižším množství viru, který pronikl do organismu 68
Mužská obřízka (cirkumcize) ● snižuje možnost přenosu HIV na HIV negativního muže se zdravotní obřízkou snižuje možnost přenosu viru HIV znbsp;HIV pozitivní ženy na HIV negativního muže asi o 50 % 69
snížení možnosti přenosu HIV mezi MSM na HIV negativního receptivního partnera ve studiích není průkazné 70
Praktiky snižující riziko přenosu HIV ● přerušovaná soulož
● strategické polohy (receptivní vs insertivní anální styk)
uvedené praktiky snižují možnost přenosu HIV během pohlavního styku v případech, kdy taková možnost existuje 71-73
riziko přenosu HIV je asi o dvě třetiny nižší, pokud pozitivní insertivní partner při análním pohlavním styku neejakuloval 73
riziko přenosu HIV je nižší, pokud pozitivní partner je při análním pohlavním styku receptivním, nikoli insertivním 73-75
Sexuálně přenosné infekce (STI) ● neléčená, zejména ulcerující STI u kteréhokoli nebo obou partnerů pravděpodobnost přenosu HIV je vyšší, pokud má některý z partnerů neléčenou, zejména ulcerující STI 76
riziko přenosu HIV je ještě vyšší, pokud mají oba partneři neléčenou, zejména ulcerující STI 14
přítomnost STI nezvyšuje riziko přenosu HIV u HIV pozitivní osoby léčené účinnou ART 30
přítomnost STI nezvyšuje riziko přenosu HIV u HIV pozitivní osoby užívající PrEP 48, 49


Významné zlepšení v očekávané délce a kvalitě života lidí žíjících s HIV

      V otázce poškození zdraví následkem přenosu HIV přetrvávají nesprávné představy, které přehánějí újmu způsobenou infekcí HIV a tím ovlivňují aplikaci trestního práva.

      Ačkoli HIV způsobuje infekci, která vyžaduje nepřetržitou léčbu antiretrovirovými léky, lidé s HIV mohou žít dlouhý, produktivní život, včetně práce, studia, cestování, vztahů, zplození a výchovy dětí a mohou společnosti přispívat mnoha dalšími způsoby.


Dokazování přenosu HIV

      Poslední část tohoto Prohlášení se zaměřuje na důležitost správného použití vědeckých a lékařských důkazů při trestních řízeních souvisejících s HIV, kdy jsou předmětem projednávání důkazy o přenosu HIV z jedné osoby na druhou.

      Je doporučováno, aby příčinná souvislost při přenosu HIV byla vždy založena na důkazech získaných z různých relevantních zdrojů, zahrnujících

  • zdravotní záznamy,
  • přísné vědecké metody a
  • venerologickou anamnézu.
Lékařské zprávy mohou poskytnout kontextové informace (např. data posledního negativního a prvního pozitivního výsledku), ale nemohou potvrdit přenos mezi poškozeným a obžalovaným.

      Rozhodnutí, zda obžalovaný nebo poškozený byl HIV pozitivní jako první, nelze založit na důkazu

  • kdo byl testován dříve
  • kdo vznesl obvinění
  • kdo má pokročilejší infekci HIV

      Fylogenetická analýza porovnává vývojový vztah mezi viry HIV různých osob, ale pokud se její výsledky používají při trestním jednání, musí být interpretovány opatrně, spolu s dalšími faktickými a lékařskými důkazy. Problémem jsou

  • rychlá proměnlivost HIV v čase (rychlý vývoj nových variant)
  • přítomnost více variant viru v každém nakaženém
  • během přenosu je předáno omezené množství variant viru.

      V trestních případech je součástí fylogenetické analýzy šetření, zda poškozený/í a obžalovaný/í jsou součástí stejné sítě přenosů. Tato síť je popisována jako fylogenetický „strom“. Fylogenetická shoda mezi dvěma HIV+ jedinci znamená, že dvě a více variant viru mají epidemiologickou souvislost (a ne, že jsou totožné). Fylogenetický důkaz může vést ke zproštění viny obžalovaného, protože pokud virové kmeny obžalovaného a poškozeného nejsou příbuzné, nález vyvrací tvrzení, že obžalovaný byl zdrojem nákazy poškozeného.

      Sekvenční analýza umožňuje určité úvahy o směru a době přenosu, ale tyto metody nejsou dostatečně přesné na to, aby prokázaly, kdo koho infikoval. Důvody obtíží v interpretaci zahrnují

  • existenci neznámých a nediagnostikovaných jedinců z přenosové sítě (tj. možnost, že obžalovaný a poškozený byi infikkováni třetí osobou),
  • možnost "superinfekce",
  • nejistotu směru přenosu, pokud zúčastnění měli řadu pohlavních styků,
  • omezení spolehlivosti metod v závislosti na řadě metodologických faktorů, např. výběru přiměřených místních kontrolních vzorků a databázových sekvencí.


Citace v dokumentu

  1. Joint United Nations Programme on HIV/AIDS (UNAIDS). UNAIDS guidance note on ending overly broad HIV criminalisation. Geneva: UNAIDS;2013
  2. Global Commission on HIV and the Law. HIV and the law: risks, rights & health. Geneva: UNDP;2012.
  3. Bernard EJ, Cameron S. Advancing HIV Justice 2: building momentum in global advocacy against HIV criminalization. HIV Justice Network, Global Network of People Living with HIV;2016.
  4. World Health Organization. Sexual health, human rights and the law. Geneva: World Health Organization;2015.
  5. Patel P, Borkowf CB, Brooks JT, Lasry A, Lansky A, Mermin J. Estimating per-act HIV transmission risk: a systematic review. AIDS. 2014;28(10):1509–19.
  6. Centers for Disease Control and Prevention. CDC Information Undetectable Viral Load and HIV Transmission Risk. October2017 [cited 30 June 2018]. Available from https://www.cdc.gov/hiv/pdf/risk/art/cdc-hiv-uvl-transmission.pdf
  7. 2008 MBQB 201;Canada.
  8. R v Mabior. SCC 47.2012; Canada.
  9. Boyd M, Cooper D, Crock E, Crooks L, Giles M, Grulich A,et al. Sexual transmission of HIV and the law: an Australian medical consensus statement. Med J Aust. 2016;205(9):409–12.
  10. Loutfy M, Tyndall M, Baril J-G, Montaner J, Kaul R, Hankins C. Canadian consensus statement on HIV and its transmission in the context of the criminal law. Can J Infect Dis Med Microbiol. 2014;25(3):135–40.
  11. Albert J, Berglund T, Gisslen M, Gr€ o€ on P, S€ onnerborg A, Tegnell A,et al. Risk of HIV transmission from patients on antiretroviral therapy: a position statement from the Public Health Agency of Sweden and the Swedish Reference Group for Antiviral Therapy. Scand J Infect Dis. 2014;46(10):673–7.
  12. Vernazza P, Hirschel B, Bernasconi E, Flepp M. Les personnes seropositives ne souffrant d’aucune autre MST et suivant un traitment antirétroviral efficace ne transmettent pas le VIH par voie sexuelle. Bulletin des médecins suisses. 2008;5:165–9. French.
  13. Vandamme A-M, Van Laethem K, Schmit J-C, Van Wijngaerden E, Reynders M, Debyser Z, et al. Long-term stability of human immunodeficiency virus viral load and infectivity in whole blood. Eur J Clin Invest. 1999;29:445–52.
  14. Powers K, Poole C, Pettifor A, Cohen M. Rethinking the heterosexual infectivity of HIV-1: a systematic review and meta-analysis. Lancet Infect Dis. 2008;8(9):553–63.
  15. Lytle CD. An in vitro evaluation of condoms as barriers to a small virus. Sex Transm Dis. 1997;24:161–4.
  16. Vittinghoff E, Douglas J, Judson F, McKirnan D, MacQueen K, Buchbinder SP. Per-contact risk of human immunodeficiency virus transmission between male sexual partners. Am J Epidemiol. 1999;150(3):306–11.
  17. Weller S, Davis K. Condom effectiveness in reducing heterosexual HIV transmission. Cochrane Database Syst Rev.[internet]. 2001 [cited 2018 June 6]. Available from: http://onlinelibrary.wiley.com
  18. Macdonald N, Elam G, Hickson F, Imrie J, McGarrigle CA, Fenton KA,et al. Factors associated with HIV seroconversion in gay men in England at the start of the 21st century. Sex Transm Infect. 2008;84(1):8–13.
  19. Lavoie E, Alary M, Remis RS, Otis J, Vincelette J, Turmel B,et al. Determinants of HIV seroconversion among men who have sex with men living in a low HIV incidence population in the era of highly active antiretroviral therapies. Sex Transm Dis. 2008;35(1):25–9.
  20. Scott HM, Vittinghoff E, Irvin R, Sachdev D, Liu A, Gurwith M,et al. Age, race/ethnicity, and behavioral risk factors associated with per-contact risk of HIV infection among men who have sex with men in the United States. J Acquir Immune Defic Syndr. 2014;65(1):115–21.
  21. Smith DK, Herbst JH, Zhang X, Rose CE. Condom effectiveness for HIV prevention by consistency of use among men who have sex with men in the United States. J Acquir Immune Defic Syndr. 2015;68(3):337–44. Referenced in https://doi.org/10.1097/qai.0000000000000461.
  22. Weller S, Davis-Beaty K. Condom effectiveness in reducing heterosexual HIV transmission. Cochrane Database Syst Rev. 2002;(1):CD003255.
  23. Crosby R, Bounse S. Condom effectiveness: where are we now? Sex Health. 2012;9:10–7.
  24. Buchbinder S, Katz M, Hessol N, O’Malley P, Homberg S. Long-term HIV-1 infection without immunologic progression. AIDS. 1994;8:1123–8.
  25. Madec Y, Boufassa F, Avettand-Fenoel V, Hendou S, Melard A, Boucherit S, et al. Early control of HIV-1 infection in long-term nonprogressors followed since diagnosis in the ANRS SEROCO/HEMOCO cohort. J Acquir Immune Defic Syndr. 2009;50:19–26.
  26. Poropatich K, Sullivan DJ. Human immunodeficiency virus type 1 long-term non-progressors: the viral, genetic and immunological basis for disease non-progression. J Gen Virol. 2010;2(2):247–68.
  27. Learmont J, Geczy A, Mills J, Ashton L, Raynes-Greenow C, Garsia R,et al. Immunologic and virologic status after 14 to 18 years of infection with an attenuated strain of HIV-1. A report from the Sydney Blood Bank Cohort. N Engl J Med. 1999;340:1715–22.
  28. Rhodes DI, Ashton L, Solomon A, Carr A, Cooper D, Kaldor J,et al. Characterization of three nef-defective human immunodeficiency virus type 1 strains associated with long-term nonprogression. Australian Long-Term Nonprogressor Study Group. J Virol. 2000;74(22):10581–8.
  29. Cohen MS, Chen YQ, McCauley M, Gamble T, Hosseinipour MC, Kumarasamy N,et al. Prevention of HIV-1 infection with early antiretroviral therapy. N Engl J Med. 2011;11(365):493–505.
  30. Rodger AJ, Cambiano V, Bruun T, Vernazza P, Collins S, van Lunzen J,et al. Sexual activity without condoms and risk of HIV transmission in serodifferent couples when the HIV-positive partner is using suppressive antiretroviral therapy. JAMA. 2016;316:171–81.
  31. Montaner JS, Hogg R, Wood E, Kerr T, Tyndall M, Levy AR,et al. The case for expanding access to highly active antiretroviral therapy to curb the growth of the HIV epidemic. Lancet. 2006;368(9534):531–6.
  32. Quinn TC, Wawer MJ, Sewankambo N, Serwadda D, Li C, Wabwire-Mangen F, et al. Viral load and heterosexual transmission of human immunodeficiency virus type 1. Rakai Project Study Group. N Engl J Med. 2000;342(13):921–9.
  33. Tovanabutra S, Robison V, Wongtrakul J, Sennum S, Suriyanon V, Kingkeow D,et al. Male viral load and heterosexual transmission of HIV-1 subtype E in northern Thailand. J Acquir Immune Defic Syndr. 2002;29(3):275–83.
  34. Fideli US, Allen SA, Musonda R, Trask S, Hahn BH, Weiss H,et al. Virologic and immunologic determinants of heterosexual transmission of human immunodeficiency virus type 1 in Africa. AIDS Res Hum Retroviruses. 2001;17(10):901–10.
  35. Hughes JP, Baeten JM, Lingappa JR, Magaret AS, Wald A, de Bruyn G. Determinants of per-coital-act HIV-1 infectivity among African HIV-1-serodiscordant couples. J Infect Dis. 2012;205(3):358–65.
  36. Grulich A, Bavinton B, Jin F, Prestage G, Zablotska I, Grinsztejn B,et al. HIV transmission in male serodiscordant couples in Australia, Thailand and Brazil. Abstract for 2015 Conference on Retroviruses and Opportunistic Infections, Seattle, USA, 2015.
  37. Cohen MS, Chen YQ, McCauley M, Gamble T, Hosseinipour M, Kumarasamy N,et al. Antiretroviral therapy for the prevention of HIV-1 transmission. N Engl J Med. 2016;375(9):830–9.
  38. Supervie V, Viard J-P, Costagliola D, Breban R. Heterosexual risk of HIV transmission per sexual act under combined antiretroviral therapy: systematic review and Bayesian modeling. Clin Infect Dis Off Publ Infect Dis Soc Am. 2014;59(1):115–22.
  39. Loutfy MR, Wu W, Letchumanan L, Bondy L, Antoniou T, Margolese S,et al. Systematic review of HIV transmission between heterosexual serodiscordant couples where the HIV positive partner is fully suppressed on antiretroviral therapy. PLoS ONE. 2012;8(2):e55747.
  40. Anglemyer A, Horvath T, Rutherford G. Antiretroviral therapy for prevention of HIV transmission in HIV-discordant couples. JAMA. 2013;310(15):1619–20.
  41. Mastro TD, De Vincenzi I. Probabilities of sexual HIV-1 transmission. AIDS. 1996;10:S75–82.
  42. Gray RH, Wawer MJ, Brookmeyer R, Sewankambo NK, Serwadda D, Wabwire-Mangen F,et al. Probability of HIV-1 transmission per coital act in monogamous, heterosexual, HIV-1-discordant couples in Rakai, Uganda. Lancet. 2001;357(9263):1149–53.
  43. Young J, Rickenbach M, Calmy A, Bernasconi E, Staehelin C, Schmid P,et al. Transient detectable viremia and the risk of viral rebound in patients from the Swiss HIV Cohort Study. BMC Infect Dis. 2015;15(1):382.
  44. Sörstedt E, Nilsson S, Blaxhult A, Gisslén M, Flamholc L, Sönnerborg A, et al. Viral blips during suppressive antiretroviral treatment are associated with high baseline HIV-1 RNA levels. BMC Infect Dis. 2016;16:305.
  45. Van Sighem A, Zhang S, Reiss P, Gras L, van der Ende M, Kroon F,et al. Immunologic, virologic, and clinical consequences of episodes of transient viremia during suppressive combination antiretroviral therapy. J Acquir Immune Defic Syndr. 2008;1(48):104–8.
  46. Teira R, Vidal F, Mu~ noz-Sanchez P, Geijo P, Viciana P, Ribera E,et al. Very low level viraemia and risk of virological faxilure in treated HIV-1-infected patients. HIV Medicine, online edition. HIV Med. 2017;18(3):196–203.
  47. Fonner V, Dalglish S, Kennedya C, Baggaley R, O’Reilly K, Koechlinb F,et al. Effectiveness and safety of oral HIV preexposure prophylaxis for all populations. AIDS. 2016;30:1973–83.
  48. Molina J-M, Capitant C, Spire B, Pialoux G, Cotte L, Charreau I,et al. Ondemand preexposure prophylaxis in men at high risk for HIV-1 infection. N Engl J Med. 2015;3(373):2237–46.
  49. McCormack S, Dunn D, Desai M, Dolling D, Gafos M, Gilson R,et al. Preexposure prophylaxis to prevent the acquisition of HIV-1 infection (PROUD): effectiveness results from the pilot phase of a pragmatic open-label randomised trial. Lancet. 2015;387(10013):53–60.
  50. Grant RM, Liegler T, Defechereux P, Kashuba AD, Taylor D, Abdel-Mohsen M,et al. Drug resistance and plasma viral RNA level after ineffective use of oral pre-exposure prophylaxis in women. AIDS. 2015;29:331–7.
  51. Schechter M, do Lago R, Mendelsohn A, Moreira R, Moulton L, Harrison L, et al. Behavioral impact, acceptability, and HIV incidence among homosexual men with access to postexposure chemoprophylaxis for HIV. JAIDS. 2004;35(5):519–25.
  52. Pinkerton SD, Martin J, Roland M, Katz M, Coates T, Kahn J, et al. Cost-effectiveness of postexposure prophylaxis after sexual or injection-drug use exposure to human immunodeficiency virus. Arch Intern Med. 2004;164:46–54.
  53. Jochimsen EM. Failures of zidovudine postexposure prophylaxis. Am J Med. 1997;102(5):52–5.
  54. Lot F, Abiteboul D. Occupational infections with HIV in France among health-care personnel. Bull Epi Hebdom. 1999;18:69–70. French.
  55. Beltrami EM, Luo C-C, de la Torre N, Cardo DM. Transmission of drugresistant HIV after an occupational exposure despite postexposure prophylaxis with a combination drug regimen. Infect Control Hosp Epidemiols. 2002;2002(23):345–8.
  56. Hawkins DA, Asboe D, Barlow K, Evans B. Seroconversion to HIV-1 following a needlestick injury despite combination post-exposure prophylaxis. J Infect. 2001;43:12–5.
  57. Wulfsohn A, Venter WDF, Schultze D, Levey M, Sanne IM. Post-exposure prophylaxis after sexual assault in South Africa. Proceedings of the Tenth Conference on Retroviruses and Opportunistic Infections; 2003Feb; Boston, U.S.: abstract 42.
  58. Lunding S, Katzenstein TL, Kronborg G, Lindberg JA, Jensen J, Nielsen HI, et al. The Danish PEP registry: experience with the use of postexposure prophylaxis (PEP) following sexual exposure to HIV from 1998 to 2006. Sex Transm Dis. 2010;37(1):49–52.
  59. Donnell D, Mimiaga MJ, Mayer K, Chesney M, Koblin B, Coates T. Use of non-occupational post-exposure prophylaxis does not lead to an increase in high risk sex behaviors in men who have sex with men participating in the EXPLORE trial. AIDS Behav. 2010;14(5):1182–9.
  60. Sonder GJ, Prins JM, Regez RM, Brinkman K, Mulder JW, Veenstra J,et al. Comparison of two HIV postexposure prophylaxis regimens among men who have sex with men in Amsterdam: adverse effects do not influence compliance. Sex Transm Dis. 2010;37(11):681–6.
  61. McAllister J, Read P, McNulty A, Tong WW, Ingersoll A, Carr A. Raltegravir emtricitabine-tenofovir as HIV nonoccupational post-exposure prophylaxis in men who have sex with men: safety, tolerability and adherence. HIV Med. 2014;15(1):13–22.
  62. Jain S, Oldenburg CE, Mimiaga MJ, Mayer KH. Subsequent HIV infection among men who have sex with men who used non-occupational post-exposure prophylaxis at a Boston community health center: 1997-2013. AIDS Patient Care STDS. 2015;29(1):20–5.
  63. Foster R, McAllister J, Read TR, Pierce AB, Richardson R, McNulty A, et al. Single-tablet emtricitabine-rilpivirine-tenofovir as HIV postexposure prophylaxis in men who have sex with men. Clin Infect Dis. 2015;61(8):1336–41.
  64. Linden JA, Oldeg P, Mehta SD, McCabe KK, LaBelle C. HIV postexposure prophylaxis in sexual assault: current practice and patient adherence to treatment recommendations in a large urban teaching hospital. Acad Emerg Med. 2005;12(7):640–6.
  65. Griffith WF, Ackerman GE, Zoellner CL, Sheffield JS. Sexual assault: a report on human immunodeficiency virus postexposure prophylaxis. Obstet Gynecol Int. 2010;196963:1–6.
  66. Olshen E, Hsu K, Woods ER, Harper M, Harnisch B, Samples CL. Use of human immunodeficiency virus postexposure prophylaxis in adolescent sexual assault victims. Arch of Pediat Adolesc Med. 2006;160(7):674–80.
  67. Cardo D, Culver D, Ciesielski C, Srivastava P, Marcus R, Abiteboul D,et al. A case-control study of HIV seroconversion in health care workers after percutaneous exposure. N Engl J Med. 1997;20(337):1485–90.
  68. Poynten IM, Smith DE, Cooper DA, Kaldor JM, Grulich AE. The public health impact of widespread availability of nonoccupational postexposure prophylaxis against HIV. HIV Medicine. 2007;8(6):374–81.
  69. Siegfried N, Muller M, Deeks JJ, Volmink J. Male circumcision for prevention of heterosexual acquisition of HIV in men. Cochrane Database Syst Rev. 2009;(2):CD003362.
  70. Millett GA, Flores SA, Marks G, Reed JB, Herbst JH. Circumcision status and risk of HIV and sexually transmitted infections among men who have sex with men: a meta-analysis. JAMA. 2008;300(14):1674–84. Erratum in: JAMA. 2009;301(11):1126–9.
  71. Crepaz N, Marks G, Liau A, Mullins MM, Aupont LW, Marshall KJ,et al. Prevalence of unprotected anal intercourse among HIV-diagnosed MSM in the United States: a meta-analysis. AIDS. 2009;23(13):1617–29.
  72. Van De Ven P, Kippax S, Crawford J, Rawstorne P, Prestage G, Grulich A, et al. In a minority of gay men, sexual risk practice indicates strategic positioning for perceived risk reduction rather than unbridled sex. AIDS Care. 2002;14(4):471–80.
  73. Jin F, Crawford J, Prestage GP, Zablotska I, Imrie J, Kippax SC,et al. Unprotected anal intercourse, risk reduction behaviours, and subsequent HIV infection in a cohort of homosexual men. AIDS. 2009;23(2):243–52.
  74. Baggaley RF, Boily M-C, White RG, Alary M. Risk of HIV-1 transmission for parenteral exposure and blood transfusion: a systematic review and meta-analysis. AIDS. 2006;20:805–12.
  75. Vittinghoff E, Douglas J, Judson F, McKirnan D, MacQueen K, Buchbinder SP. Per-contact risk of human immunodeficiency virus transmission between male sexual partners. Am J Epidemiol. 1999;1(150):306–11.
  76. Sexton J, Garnett G, Rottingen J-A. Metaanalysis and metaregression in interpreting study variability in the impact of sexually transmitted diseases on susceptibility to HIV infection. Sex Transm Dis. 2005;32(6):351–7.
  77. Campo J, Perea MA, del Romero J, Cano J, Hernando V, Bascones A. Oral transmission of HIV, reality or fiction? An update Oral Dis. 2006;12(3):219–28.
  78. Baggaley RF, White RG, Boily MC. Systematic review of orogenital HIV 1 transmission probabilities. Int J Epidemiol. 2008;37(6):1255–65.
  79. Morrow G, Vachot L, Vagenas P, Robbiani M. Current concepts of HIV transmission. Curr HIV/AIDS Rep. 2007;4(1):29–35.
  80. Centers for Disease Control and Prevention. Oral sex and HIV Risk. CDC HIV/AIDS Facts, June2009.
  81. del Romero J, Marincovich B, Castilla J, Garcia S, Campo J, Hernando V, et al. Evaluating the risk of HIV transmission through unprotected orogenital sex. AIDS. 2002;16(9):1296–7.
  82. Raiteri R, Fora R, Sinicco A. No HIV-1 transmission through lesbian sex. Lancet. 1994;344:270.
  83. European Study Group on Heterosexual Transmission of HIV. Comparison of female to male and male to female transmission of HIV in 563 stable couples. BMJ. 1992;304(6830):809–13.
  84. Boily M-C, Baggaley RF, Wang L, Masse B, White RG, Hayes RJ,et al. Heterosexual risk of HIV-1 infection per sexual act: systematic review and meta-analysis of observational studies. Lancet Infect Dis. 2009;9(2):118–29.
  85. Rodger A, Cambiano V, Bruun T, Vernazza P, Collins S, Estrada V,et al. HIV transmission risk through condomless sex if the HIV positive partner is on suppressive ART: PARTNER study. Presentation at CROI, 2014 Mar 3–6;Boston, U.S.
  86. Baggaley RF, White RG, Boily M-C. HIV transmission risk through anal intercourse: systematic review, meta-analysis and implications for HIV prevention. Int J Epidemiol. 2010;39(4):1048–63.
  87. Halperin DT, Shiboski SC, Palefsky JM, Padian NS. High level of HIV-1 infection from anal intercourse: a neglected risk factor in heterosexual AIDS prevention. Paper presented at XIV International AIDS Conference. 2002; Barcelona, Spain.
  88. Leynaert B, Downs AM, de Vincenzi I. Heterosexual transmission of human immunodeficiency virus: variability of infectivity throughout the course of infection. European Study Group on Heterosexual Transmission of HIV. Am J Epidemiol. 1998;148(1):88–96.
  89. Jin F, Jansson J, Law M, Prestage GP, Zablotska I, Imrie JC,et al. Per-contact probability of HIV transmission in homosexual men in Sydney in the era of HAART. AIDS. 2010;24(6):907–13.
  90. DeGruttola V, Seage GR 3rd, Mayer KH, Horsburgh CR Jr. Infectiousness of HIV between male homosexual partners. J Clin Epidemiol. 1989;42(9):849–56.
  91. Jacquez JA, Koopman JS, Simon CP, Longini IM Jr. Role of the primary infection in epidemics of HIV infection in gay cohorts. J Acquir Immune Defic Syndr. 1994;7(11):1169–84.
  92. Bavinton B, Grinsztejn B, Phanuphak N, Jin F, Zablotska I, Prestage G,et al. HIV treatment prevents HIV transmission in male serodiscordant couples in Australia, Thailand and Brazil. 9th International AIDS Society Conference on HIV Science, Paris, abstract no TUAC0506LB, July2017.
  93. Berthier A, Fauchet R, Genetet N, Fonlupt J, Genetet N, Gueguen M,et al. Transmissibility of human immunodeficiency virus in haemophilic an non-haemophilic children living in a private school in France. Lancet. 1986;2(8507):598–601.
  94. Fischl MA, Dickinson GM, Scott GB, Klimas N, Fletcher MA, Parks W. Evaluation of heterosexual partners, children and household contacts of adults with AIDS. JAMA. 1987;257:640–4.
  95. Friedland G, Kahl P, Saltzman B, Rogers M, Feiner C, Mayers M,et al. Additional evidence for lack of transmission of HIV infection by close interpersonal (casual) contact. AIDS. 1990;4(7):639–44.
  96. Rogers MF, White CR, Sanders R, Schable C, Ksell TE, Wasserman RL,et al. Lack of transmission of human immunodeficiency virus from infected children to their household contacts. Pediatrics. 1990;85(2):210–4.
  97. Courville TM, Caldwell B, Brunell P. Lack of evidence of transmission of HIV-1 to family contacts of H1V-1 infected children. Clin Pediatr. 1998;37(3):175–8.
  98. Lusher JM, Operskalski EA, Lee H, Mosley JW, Aledort LM, Dietrich SL, et al. Risk of human immunodeficiency virus type 1 infection among sexual and nonsexual household contacts of persons with congenital clotting disorders. Pediatrics. 1991;88:242–9.
  99. Gilbart VL. Unusual HIV transmissions through blood contact: analysis of cases reported in the United Kingdom to December 1997. Commun Dis Public Health. 1998;1(2):108–13.
  100. Yeung SC, Kazazi F, Randle CG, Howard RC, Rizvi N, Downie JC,et al. Patients infected with human immunodeficiency virus type 1 have low levels of virus in saliva even in the presence of periodontal disease. J Infect Dis. 1993;167(4):803–9.
  101. Shine N, Konopka K, D€ uzg€ unesN. The anti-HIV-1 activity associated with saliva. J Dent Res. 1997;76(2):634–40.
  102. Shugars DC, Schock DC, Patton J. HIV-1 RNA load in blood plasma, saliva and crevicular fluid. J Dent Res. 1998;77(Special Issue A):285.
  103. Shugars DC, Wahl S. The role of the oral environment in HIV-1 transmission. JADA. 1998;129(7):851–8.
  104. Malamud D, Friedman HM. HIV in the oral cavity: virus, viral inhibitory activity, and antiviral antibodies. Crit Rev Oral Biol Med. 1993;4(3–4):461–6.
  105. Archibald DW, Cole GA. In vitro inhibition of HIV-1 infectivity by human salivas. AIDS Res Hum Retroviruses. 1990;6(12):1425–32.
  106. Yeh CK, Handelman B, Fox PC, Baum BJ. Further studies of salivary inhibition of HIV-1 infectivity. J Acquir Immune Defic Syndr. 1992;5(9):898–903.
  107. Cresswell FV, Ellis J, Hartley J, Sabin CA, Orkin C, Churchill DR. A systematic review of risk of HIV transmission through biting or spitting: implications for policy. HIV Med. 2018;1–9. Available from https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/hiv.12625
  108. Tsoukas CM, Hadjis T, Shuster J, Theberge L, Feorino P, O’Shaughnessy M. Lack of transmission of HIV through human bites and scratches. JAIDS. 1988;1(5):505–7.
  109. Richman KM, Richman LS. The potential for transmission of human immunodeficiency virus through human bites. J Acquir Immune Defic Syndr. 1993;64:40–6.
  110. Shirley LR, Ross SA. Risk of transmission of human immunodeficiency virus by bite of an infected toddler. J Pediatr. 1989;114(3):425–7.
  111. Drummond R. Seronegative 18 months after being bitten by a patient with AIDS. JAMA. 1986;256(17):2342–3.
  112. Romea S, Alkiza ME, Ramon JM, Oromi J. Risk for occupational transmission of HIV infection among health care workers. Eur J Epidemiol. 1995;11(2):225–9.
  113. Verrusio AC. Risk of transmission of the human immunodeficiency virus to health care workers exposed to HIV-infected patients: a review. JADS. 1989;118(3):339–42.
  114. Henderson DK, Fahey BJ, Willy M, Schmitt JM, Carey K, Koziol DE,et al. Risk for occupational transmission of human immunodeficiency virus type 1 (HIV-1) associated with clinical exposures: a prospective evaluation. Ann Intern Med. 1990;113(10):740–6.
  115. Tereskerz PM, Bentley M, Jagger J. Risk of HIV-1 infection after human bites. Lancet. 1996;348(9040):1512.
  116. Sabin CA, Lundgren JD. The natural history of HIV infection. Curr Opin HIV AIDS. 2013;8(4):311–7.
  117. Okulicz JF, Marconi VC, Landrum ML, Wegner S, Weintrob A, Ganesan A, et al. Clinical outcomes of elite controllers, viremic controllers, and long-term nonprogressors in the US Department of Defense HIV Natural History Study. J Infect Dis. 2009;200(11):1714–23.
  118. McManus H, O’Connor CC, Boyd M, Broom J, Russell D, Watson K,et al. Long-term survival in HIV positive patients with up to 15 years of antiretroviral therapy. PLoS ONE. 2012;7(11):e48839.
  119. Lee FJ, Amin J, Carr A. Efficacy of initial antiretroviral therapy for HIV-1 infection in adults: a systematic review and meta-analysis of 114 studies with up to 144 weeks’ follow-up. PLoS ONE. 2014;9(5):e97482.
  120. The INSIGHT START Study Group. Initiation of antiretroviral therapy in early asymptomatic HIV infection. N Engl J Med. 2015;373(9):795–807.
  121. Stephan C, Hill A, Sawyer W, van Delft Y, Moecklinghoff C. Impact of baseline HIV-1 RNA levels on initial highly active antiretroviral therapy outcome: a meta-analysis of 12,370 patients in 21 clinical trials. HIV Med. 2013;14(5):284–92.
  122. Trickey A, May M, Vehreschild J-J, Obel N, Gill MJ, Crane H,et al. Survival of HIV-positive patients starting antiretroviral therapy between 1996 and 2013: a collaborative analysis of cohort studies. Lancet HIV. 2017;4(8):e349–56.
  123. Patterson S, Cescon A, Samji H, Chan K, Zhang W, Raboud J,et al. Life expectancy of HIV-positive individuals on combination antiretroviral therapy in Canada. BMC Infect Dis. 2015;17(15):274.
  124. Zhu H, Napravnik S, Eron JJ, Cole SR, Ma Y, Wohl DA,et al. Decreasing excess mortality of HIV-infected patients initiating antiretroviral therapy: comparison with mortality in general population in China, 2003-2009. J Acquir Immune Defic Syndr. 2013;63(5):e150–7.
  125. Teeraananchai S, Kerr SJ, Amin J, Ruxrungtham K, Law MG. Life expectancy of HIV-positive people after starting combination antiretroviral therapy: a meta-analysis. HIV Med. 2017;18(4):256–66.
  126. Lohse N, Obel N. Update of survival for persons with HIV infection in Denmark. Ann Intern Med. 2016;165(10):749–50.
  127. Price AJ, Glynn J, Chihana M, Kayuni N, Floyd S, Slaymaker E,et al. Sustained 10-year gain in adult life expectancy following antiretroviral therapy rollout in rural Malawi: July 2005 to June 2014. Int J Epidemiol. 2017;46(2):479–91.
  128. Nsanzimana S, Remera E, Kanters S, Chan K, Forrest JI, Ford N,et al. Life expectancy among HIV-positive patients in Rwanda: a retrospective observational cohort study. Lancet Glob Health. 2015;3(3):e169–77.
  129. Johnson LF, Mossong J, Dorrington RE, Schomaker M, Hoffmann CJ, Keiser O, et al. International Epidemiologic Databases to Evaluate AIDS Southern Africa Collaboration. Life expectancies of South African adults starting antiretroviral treatment: collaborative analysis of cohort studies. PLoS Med. 2013;10(4):e1001418.
  130. Reniers G, Blom S, Calvert C, Martin-Onraet A, Herbst AJ, Eaton JW, et al. Trends in the burden of HIV mortality after roll-out of antiretroviral therapy in KwaZulu-Natal, South Africa: an observational community cohort study. Lancet HIV. 2017;4(3):e113–21.
  131. Gueler A, Moser A, Calmy A, G€ unthard HF, Bernasconi E, Furrer H,et al. Life expectancy in HIV-positive persons in Switzerland: matched comparison with general population. AIDS. 2017;31(3):427–36.
  132. Teeraananchai S, Chaivooth S, Kerr SJ, Bhakeecheep S, Avihingsanon A, Teeraratkul A, et al. Life expectancy after initiation of combination antiretroviral therapy in Thailand. Antivir Ther. 2017;22:393–402.
  133. Asiki G, Reniers G, Newton R, Baisley K, Nakiyingi-Miiro J, Slaymaker E, et al. Adult life expectancy trends in the era of antiretroviral treatment in rural Uganda (1991-2012). AIDS. 2016;30(3):487–93.
  134. May MT, Gompels M, Delpech V, Porter K, Orkin C, Kegg S,et al. Impact on life expectancy of HIV-1 positive individuals of CD4+cell count and viral load response to antiretroviral therapy. AIDS. 2014;28(8):1193–202.
  135. Samji H, Cescon A, Hogg RS, Modur SP, Althoff KN, Buchacz K,et al. Closing the gap: increases in life expectancy among treated HIV-positive individuals in the United States and Canada. PLoS ONE. 2013;8(12):e81355.
  136. Siddiqi AE, Hall HI, Hu X, Song R. Population-based estimates of life expectancy after HIV diagnosis: United States 2008–2011. J Acquir Immune Defic Syndr. 2016;72(2):230–6.
  137. Marcus JL, Chao CR, Leyden WA, Xu L, Quesenberry CP Jr, Klein DB, et al. Narrowing the gap in life expectancy between HIV-infected and HIV-uninfected individuals with access to care. J Acquir Immune Defic Syndr. 2016;73(1):39–46.
  138. Furuya-Kanamori L, Kelly MD, McKenzie SJ. Co-morbidity, ageing and predicted mortality in antiretroviral treated Australian men: a quantitative analysis. PLoS ONE. 2013;8(10):e78403.
  139. van Sighem AI, Gras LA, Reiss P, Brinkman K, de Wolf F. Life expectancy of recently diagnosed asymptomatic HIV-infected patients approaches that of uninfected individuals. AIDS. 2010;24(10):1527–35.
  140. Nglazi M, West S, Dave J, Levitt N, Lambert E. Quality of life in individuals living with HIV/AIDS attending a public sector antiretroviral service in Cape Town, South Africa. BMC Public Health. 2014;3(14):676.
  141. Wandeler G, Johnson LF, Egger M. Trends in life expectancy of HIV-positive adults on antiretroviral therapy across the globe: comparisons with general population. Curr Opin HIV AIDS. 2016;11(5):492–500.
  142. Palella FJ Jr, Baker RK, Moorman AC, Chmiel JS, Wood KC, Brooks JT, et al. Mortality in the highly active antiretroviral therapy era: changing causes of death and disease in the HIV outpatient study. J Acquir Immune Defic Syndr. 2006;43(1):27–34.
  143. Crum NF, Riffenburgh RH, Wegner S, Agan BK, Tasker SA, Spooner KM, et al. Comparisons of causes of death and mortality rates among HIV-infected persons: analysis of the pre-, early, and late HAART (highly active antiretroviral therapy) eras. J Acquir Immune Defic Syndr. 2006;41(2):194–200.
  144. Deeks SG, Phillips AN. HIV infection, antiretroviral treatment, ageing, and non-AIDS related morbidity. BMJ. 2009;31(338):288–92.
  145. Kojic EM, Wang CC, Cu-Uvin S. HIV and menopause: a review. J Womens Health (Larchmt). 2007;16(10):1402–11.
  146. Manfredi R. HIV disease and advanced age: an increasing therapeutic challenge. Drugs Aging. 2002;19(9):647–69.
  147. Manfredi R. HIV infection and advanced age emerging epidemiological, clinical, and management issues. Ageing Res Rev. 2004;3(1):31–54.
  148. Serrano-Villar S, Gutiérrez F, Miralles C, Berenguer J, Rivero A, Martínez E,et al. Human immunodeficiency virus as a chronic disease: evaluation and management of nonacquired immune deficiency syndrome-defining conditions. Open Forum Infect Dis. 2016;3(2):ofw097.
  149. Narayan KM, Miotti PG, Anand NP, Kline LM, Harmston C, Gulakowski R 3rd, et al. HIV and noncommunicable disease comorbidities in the era of antiretroviral therapy: a vital agenda for research in low- and middle-income country settings. J Acquir Immune Defic Syndr. 2014;1(67 Suppl 1):S2–7.
  150. Bloomfield GS, Khazanie P, Morris A, Rabadan-Diehl C, Benjamin LA, Murdoch D,et al. HIV and noncommunicable cardiovascular and pulmonary diseases in low- and middle-income countries in the ART era: what we know and best directions for future research. J Acquir Immune Defic Syndr. 2014;1(67 Suppl 1):S40–53.
  151. Helleberg M, Afzal S, Kronborg G, Larsen CS, Pedersen G, Pedersen C, et al. Mortality attributable to smoking among HIV-1-infected individuals: a nationwide. Population-Based Cohort Study. Clin Infect Dis. 2013;56(5):727–34.
  152. Rodriguez B, Sethi AK, Cheruvu VK, Mackay W, Bosch RJ, Kitahata M, et al. Predictive value of plasma HIV RNA level on rate of CD4 T-cell decline in untreated HIV infection. J Am Med Assoc. 2006;296(12):1498–506.
  153. Bernard E, Azad Y, Delpech V, Geretti AM. HIV Forensics II: estimating the likelihood of recent HIV infection: implications for criminal prosecution. London: National AIDS Trust;2011.
  154. Goodenow M, Huet T, Saurin W, Kwok S, Sninsky J, Wain-Hobson S. HIV-1 isolates are rapidly evolving quasispecies: evidence for viral mixtures and preferred nucleotide substitutions. J Acquir Immune Defic Syndr. 1989;2:344–52.
  155. Abecasis A, Pingarilho M, Vandamme A-M. Phylogenetic analysis as a forensic tool in HIV transmission investigations: a literature review. AIDS. 2017;26(31):2017.
  156. Romero-Severson E, Skar H, Bulla I, Albert J, Leitner T. Timing and order of transmission events is not directly reflected in a pathogen phylogeny. Mol Biol Evol. 2014;31:2472–82.
  157. Rambaut A, Posada D, Crandall KA, Holmes EC. The causes and consequences of HIV evolution. Nat Rev Genet. 2004;5:52–61.
  158. Bernard EJ, Azad Y, Vandamme AM, Weait M, Geretti AM. HIV forensics: pitfalls and acceptable standards in the use of phylogenetic analysis as evidence in criminal investigations of HIV transmission. HIV Med. 2007;8(6):382–7.
  159. Romero-Severson EO, Bulla I, Leitner T. Phylogenetically resolving epidemiologic linkage. Proc Natl Acad Sci USA. 2016;113(10):2690–5.
  160. Huelsenbeck J, Hillis DM. Success of phylogenetic methods in the fourtaxon case. Syst Biol. 1993;42(3):247–64.
  161. Wertheim JO, Sanderson MJ, Worobey M, Bjork A. Relaxed molecular clocks, the bias-variance trade-off, and the quality of phylogenetic inference. Syst Biol. 2010;59:1–8.
  162. Gonzalez-Candelas F, Bracho MA, Wr obel B, Moya A. Molecular evolution in court: analysis of a large hepatitis C virus outbreak from an evolving source. BMC Biol. 2013;11:76.
  163. Abecasis AB, Geretti AM, Albert J, Power L, Weait M, Vandamme A-M. Science in court: the myth of HIV fingerprinting. Lancet Infect Dis. 2011;11(2):78–9.
  164. Ou CY, Ciesielski CA, Myers G, Bandea CI, Luo CC, Korber BT,et al. Molecular epidemiology of HIV transmission in a dental practice. Science. 1992;256:1165–71.
  165. Smith TF, Waterman MS. The continuing case of the Florida dentist. Science. 1992;256:1155–6.
  166. DeBry RW, Abele LG, Weiss SH, Hill MD, Bouzas M, Lorenzo E,et al. Dental HIV transmission? Nature. 1993;361:691.
  167. Lemey P, Van Dooren S, Van Laethem K, Schrooten Y, Derdelinckx I, Goubau P,et al. Molecular testing of multiple HIV-1 transmissions in a criminal case. AIDS Lond Engl. 2005;19:1649–58.
  168. Goedhals D, Rossouw I, Hallbauer U, Mamabolo M, de Oliveira T. The tainted milk of human kindness. Lancet Lond Engl. 2012;380:702.
  169. Paraschiv S, Banica L, Nicolae I, Niculescu I, Abagiu A, Jipa R,et al. Epidemic dispersion of HIV and HCV in a population of co-infected Romanian injecting drug users. PLoS ONE. 2017;12:e0185866.


Stanovisko lékařů HIV center ČR

     Lékaři HIV center ČR doporučují zohledňování závěrů v tomto dokumentu pro různá právní jednání, odborné posudky a soudní znalce, např. pro rozlišování expozice a reálného přenosu HIV infekce.


Závěr

      Expertní prohlášení je užitečný dokument pro pochopení reálných rizik přenosu HIV v různých situacích, významu léčby a profylaktických opatření. Naplňuje tak účel sepsání - snižovat stigma a diskriminaci HIV pozitivních a pomoci předcházet nespravedlivému stíhání a odsouzení za šíření infekce HIV. Pečlivé a komplexní zhodnocení studií přináší ucelený pohled, kterému přispívá i tabelární uspořádání faktů v předloženém shrnujícím článku. Přístup k PrEP je pojat poněkud plytce a účelově, a proto vyžaduje studium dalších pramenů.


Odkazy

  • Barré-Sinoussi F, Abdool Karim SS, Albert J et al. Expert consensus statement on the science of HIV in the context of criminal law. Journal of the International AIDS Society. 2018,21:e25161 (úplný text [ve formátu .pdf], externí odkaz)
  • Český překlad: Barré-Sinoussi F, Karim SSA, Albert J et al. Expert consensus statement on the science of HIV in the context of criminal law. (Expertní prohlášení k vědeckým poznatkům o HIV v kontextu trestního práva) Journal of the International AIDS Society. 2018,21:e25161 (úplný text [ve formátu .pdf])

 

Zpět
Archiv zpráv
Úvodní stránka

SIL © 17. 12. 2019